Naše životní úroveň v posledních letech stále stoupá, i když se také více a více zadlužujeme. Ale právě díky půjčkám, hypotékám a úvěrům si můžeme dovolit pořídit během aktivního života věci, které bychom si jinak nepořídili nebo až na důchod. Týká se to hlavně bydlení a zařízení domácnosti, ale také aut.
Kdo by si nezavzpomínal, pokud brázdil silnice před patnácti lety, jaké to bylo prima, jak večer mohl rozsvěcet dálková světla a jezdilo se jedna radost. Dnes už si dálkovými tak maximálně bliknete, abyste upozornili protijedoucí vozidla na policejní hlídku, či jinou nepříjemnost na silnici. Všude kolony, zácpy, nehody.
Ale ani to nás neodrazuje od koupě vozu a před nejedním rodinným domkem parkují dnes dvě i vícero aut. Pro manžela, pro manželku a i pro potomka, co završil 18 let. A nastává jeden zásadní problém. Kam ta auta zaparkovat? Dobře, u rodinného domku se to dá ještě vyřešit krytým parkovacím stáním vedle domu nebo v lepším případě dokonce garáží, kde za svým vozem zavřete vrata a nikdo ze sousedů Vám ho ze závisti nemůže objet mincí.
Co si ovšem mají počnout lidé ve městech a na sídlištích, kde dnes na jeden byt také připadají minimálně 2 auta a parkoviště na takový počet nejsou uzpůsobena a parkovací plochy jsou naprosto nedostačující? Pak vidíte navečer sousedy, jak krouží kolem bloku a hledají nějaké to volné místečko, kam by svého miláčka upíchli. Obvykle se to podaří o několik ulic dál. Situaci možná trochu zlepšilo zavedení poplatků za parkovací místo a zavedení parkovacích karet pro rezidenty. Tak si také každý trochu rozmyslí, zda auto ve městě opravdu potřebuje. A třeba návštěvníci Prahy raději zaparkují na odstavných parkovištích na okraji a pohybují se po městě raději metrem, aby neriskovali odtah, či botičku. Protože čert se v tom centru vyznej, co která zóna znamená a kde se smí a nesmí parkovat.